Pevnost Boyard v plné kráse.

Pevnost Boyard je původem francouzská televizní soutěž, jež se na televizních obrazovkách objevila poprvé v roce 1990. V následujících šestnácti letech bylo natočeno hned několik národních mutací, které se vysílaly například ve Velké Británii, Kanadě, Argentině či Německu (ve Francii se vysílá dodnes).

Soutěž se odehrává ve stejnojmenné pevnosti Boyard, která za Napoleona sloužila jako obrana před nájezdy především britského námořnictva a později také jako vězení. Dnes už je pro podobné akce samozřejmě bezúčelná, slouží proto také mimo jiné jako turistická atrakce. Její rozměry jsou úctyhodné - zdi se zdvihají do výšky dvaceti metrů a celá pevnost má 61 metrů na délku a 31 metrů do šířky. Tolik snad k samotnému místu konání soutěže.

Hra byla vlastně charitativní akcí, veškerá výhra šla na dobročinné účely. A jak vlastně probíhala? Tým soutěžících, doprovázený dvěma trpaslíky - Paklíčem a Pačesem, navštěvuje různá místa v pevnosti a plní rozličné úkoly (většinou byly úkoly vymyšleny pro jednotlivce, někdy se soutěžilo v párech). Odměnou za splněný úkol byl klíč, který byl nezbytný ke konečné fázi hry - k získání zlatého pokladu. Celkem muselo družstvo získat 4 klíče v ustanoveném čase čtyřiceti minut.

Úkoly byly velmi dobře promyšlené a k úspěšnému splnění byla většinou potřeba bystrost, správný úsudek, mrštnost a velká dávka odvahy. Pro příklad uvádím pár zajímavých úkolů, které se ve hře objevily: bungee-jumping, horolezecké stěna, přeseknutí silného lana tupým mečem nebo hledání klíče v neprůhledných nádobách, ve kterých se vždy našlo nějaké překvapení v podobě červů, ropuch nebo jiných přítulných mazlíčků (tento úkol byl vyhrazen většinou ženám).

Po zkompletování sbírky všech čtyř potřebných klíčů přišla řada na získávání indicií, které byly další nutnou součástí pro výhru pokladu. Nebylo to ovšem nic lehkého, poněvadž získat indicii zároveň znamenalo překonat strach. Hodně strachu. Většinou se jednalo o úkoly typu "projdi místnosti plné pavouků/hadů/jiné milé havěti" nebo jim podobné. Zvláštním způsobem se dala indicie získat u moudrého starce - otce Fury - který dvěma soutěžícím, kteří vystoupali do jeho vysoké věže, položil veršovanou hádanku. Soutěžící většinou uhádli. (Otec Fura byl v různých národních verzích obměňován za jiné podivíny)

Ze získaných indicií soutěžící sestavovali finální slovo, které sloužilo ke konečnému otevření pokladnice. Pokud si nebyli finálním slovem jistí, mohli další indicie získat vykoupením za členy svého družstva - tito strčili svoji ruku do umělé tygří tlamy a vytáhli z ní požadovanou indicii, ale za cenu spoutání a dalšího nezúčastnění se soutěže.

Pokud si soutěžící byli jisti svým výsledným slovem, pomocí čtyř klíčů otevřeli bránu vedoucí na náměstíčko v samém středu pevnosti. Finální slovo se zadávalo na obrovskou abecední šachovnici - jednotlivá písmena obsadili sami soutěžící, pokud bylo písmen více než soutěžích, byla doplněna kameny. Poté pomocnice Monika (Monique) pootočila tygří hlavou a v jakési studni na náměstíčku se sypaly zlaťáky. Nyní záleželo na schopnosti soutěžích pobrat co nejvíce zlatých a odnést je zpět za bránu, která se odemykala klíči, protože ta pomalinku začala klesat, dokud cestu k pokladu neuzavřela úplně. Na konci došlo ještě k převážení vyhraných zlatých.

Národní verze pevnosti Boyard:

• Francie - od r.1990 dodnes
• Nizozemí - 1990
• Kanada - 1993-2001
• Velká Británie - 1998-2001, 2003
• Argentina - 1999
• Německo - 1990, 2000
• Španělsko - 2000
• Belgie - 2000
• Maďarsko - 2000
• Švédsko - 1990-2000, 2003-2004

[ČSFD | IMDb]

autor: Kobi, 30. 3. 2006